V soutěži studenti pokračovali i o Vánočních prázdninách

Stačí jen nakouknout do tříd 2.K a 1.K, aby každý pochopil, že právě neprobíhá klasická výuka, jak je zvykem na většině středních škol a ve většině předmětů. Studenti nesedí strnule v lavicích, nehledí znuděně na učitele, který cosi vykládá, a nepřemýšlí, čím by se zabavili, když slova pedagoga jim jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. 

Studenti v těchto třídách jsou rozděleni do skupin, živě diskutují, radí se, sledují své notebooky či chytré mobilní telefony, prostě se snaží vyřešit problém, který před ně byl postavený. Respektive reagují na scénář z oblasti kybernetické bezpečnosti, který pro ně jejich mladí vyučující připravili. Tato akce se odehrává na Smíchovské střední průmyslové škole ve třídách oboru Kybernetická bezpečnost krátce před vánočními prázdninami. 

Aby však taková soutěž vůbec mohla vzniknout, museli pořádně zabrat dva vyučující ve věku dvaadvaceti let, kteří nejen pro Smíchovskou SPŠ, ale vlastně pro celou Českou republiku, vytvářejí nový učební obor Kybernetická bezpečnost. Děje se tak v rámci jeho pilotního ověřování, z pověření Ministerstva školství. 

„S kolegou Nathanem Němcem jsme se domluvili, a to pouze pět dní před konáním akce, že by bylo hezké studentům kybernetické bezpečnosti připravit den, kdy si budou moci zasoutěžit navzájem týmy prvního i druhého ročníku,“ vysvětluje nápad David Sýkora, vyučující na Smíchovské SPŠ předmět Kybernetická bezpečnost, „Pro tento účel jsme připravili pět různých scénářů s odlišným zaměřením,“ doplňuje. 

„Takhle to zní docela snadno, ale tak jednoduché to nebylo. Od pátku do neděle jsme na tom s kolegou Davidem strávili každý více než padesát hodin. Byly to dlouhé večery, spíš noci,“ usmívá se Nathan Němec, vyučující předmětu Praktická cvičení v kybernetické bezpečnosti. Toho očividně těší, že jejich práce nebyla zbytečná, o čemž svědčí velký zájem jejich studentů. 

„Vtipné je, že minimálně patnáct studentů mezi sebou soupeřilo i po oficiálním ukončení této akce, a to i přes vánoční prázdniny,“ potvrzuje David Sýkora tento fakt, „Příprava a organizace takové soutěže je opravdu časově velmi náročná, nicméně díky tomu, s jakou vervou se někteří studenti ženou do spolupráce s námi, věříme, že brzo dáme dohromady pár nových úloh a zorganizujeme druhé kolo. A kdo ví, možná se zapojí i ostatní třídy,“ nastiňuje zajímavý výhled do budoucnosti. 

Pravdou je, že někteří studenti druhého ročníku se již delší čas podílejí na přípravě různých scénářů, které jsou pak využity ve výuce buď pro jejich mladší kolegy z prvního ročníku, anebo i pro jejich kolegy ze stejného ročníku, kteří jsou v tomto oboru méně orientovaní. Zároveň pomáhají i při přípravě repozitáře scénářů v součinnosti s Fakultou elektrotechniky Českého vysokého učení technického v Praze, se kterou jejich učitelé úzce spolupracují. 

Ještě by možná bylo zajímavé alespoň trochu nahlédnout pod pokličku soutěže, tedy co vlastně studenti řešili. „Jedna z úloh byla založená na uzavřeném systému v počítači, se kterým mohl student interagovat pouze pomocí USB. Pro získání odpovědi musel student uhodnout několika ciferný kód. Vzhledem k tomu, že se počítač každých čtyřicet sekund restartoval, nebylo efektivní volbou daný kód hádat ručně. Studenti měli za úkol využít speciálního zařízená Arduino Leonardo k naprogramování vlastní virtuální klávesnice, která ovšem jednotlivé sekvence kláves zadávala automatizovaně a mnohonásobně rychleji, než je v silách člověka,“ vysvětluje David Sýkora. 

„Další úloha byla velmi prostá. Z tisíců úniků uživatelských hesel na internetu jsme vybrali náhodně asi dvacet tisíc unikátních hesel. Tato hesla jsme zaheshovali neobvyklou funkcí a studenti měli za úkol uhodnout co možná nejvíce hesel. K tomuto účelu byl naprogramovaný portál, který líbivě pokrok jednotlivých týmů znázorňoval a zároveň umožňoval studentům automatizovaně uhodnutá hesla odevzdávat,“ přidává další příklad Nathan Němec. 

„Velmi nás zaujalo, jak některé týmy postupovaly. Všimli jsme si velmi krkolomných cest k získání odpovědi, které ovšem byly o to nápaditější a technicky daleko předstihly osnovy výuky studentů prvního i druhého ročníku,“ doplňuje David Sýkora a potvrzuje důležitý fakt, kdy mnozí studenti pracují na svém odborném i osobnostním růstu i nad rámec povinné výuky. Jejich vyučující jim ukazují směry a možnosti, ve kterých se oni samostudiem dále rozvíjejí.